Rok '94

Nedvědi

1:Plakalo DHobro na rohu s Láskou,
Pokora zpívala jim druhej hlas,
před sebou klobouk a v špinavejch blůzách zpívali hlEad,
a kolem lF#ůza, v rukou kameny a bahno a žluč,
za pár drC#mobnejch je nutila smF#át,
vC#mýkřiky "sražte je a nenechte být",
někdo přF#ines' první dříví, oni zF#7ůstali stát.
2:Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,
aby se lidé mohli trápit jen,
čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,
jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,
šťastná, že neví nic,
lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl
hlava padá, co asi říct?
R:Že hvězdy zHa noci když na nebi svítěj',
můžeš si číst z jejich krásných jmen,
a z knížek básníků že voní to krásou, když verše znEí,
že v pF#odvědomí máme všichni jasnej cíl:
pC#momáhat a v ústraní bF#ýt (stát),
že lC#máska je to jediné, s čím přežít se dá,
a bF#olest přijde, když nejde žF#7ít.
3:Poslední první budou, až přijde ráno,
na schodech kamsi budou zástupy stát,
a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,
a všechno nenávratně sečteno přijde,
aby se zpovídal, už nepůjde lhát,
domů se jde tak strašně snadno,
jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:26:57.351+00:00
Výsledky hledání: